O nás:
Jsme malá rodina žijící s našimi čtyřnohými miláčky v malém městečku Chlumec nad Cidlinou.
S mamkou, Zorrinkou a Blackinkou
Jak to vlastně všechno začalo?
Moje rodina se odjakživa věnovala zvířatům. V roce 1992 přišel na svět brácha Davida a mamka si pořídila věrnou přítelkyni Darinku, malou černou kníračku s PP. O dva roky později jsem na svět přišla já (Denisa - 1994) a přibylo k nám další štěňátko a to dobrmanka Brita I.
A jak šel čas, tak holky s námi odrůstali a stárly. Bohužel, čas se nedá zastavit a my je musely nechat odejít do psího nebíčka. Nastalo doma rozhodování, co si dále pořídit a dobrman zase vyhrál. A tak se k nám dostala Brituška II.
Už od mala jsme doma měli plno zvířat a rodiče nás učili, jak se k nim máme chovat. Mě ta zvířata chytla opravdu hodně, zatímco bráchu spíš ten fotbal, ve kterém je dodnes úspěšný. Já jsem začala jezdit na koních a udělala si i licenci na poníky. Jenže v mých 12-ti letech mě okouzlily borderky. Začala jsem si o nich vše zjišťovat a předávat tyto informace mamce, která se rozhodla mi udělat radost a pořídila k Britušce Berinku.
Když jsme zjistili Berunce rakovinu, rozhodli jsme se pořídit další borderku a tou byla Zorrinka. Hrozně nám to pomohlo, vše jsme při pohledu na ní zvládli o dost lépe.
O pár měsíců déle začal chtít svého pejska i David. Vybral si knírače a zrovna naše kamarádka a výcvikářka agility Pavlínka měla nakrytou svou čubinku a tak jsme si rovnou jednu fenečku zamluvili. Bráchu jeho nadšení, ale brzy opustilo a proto se Blackinky paničkou stala naše mamka, která ale začala mít zdravotní problémy, proto jsem po dvou letech začala s Blackinkou závodit já .
Uběhlo pár měsíců a bohužel nás opustila babičky a dědy pudlice Dáda. Byli z toho špatní, stejně jako každý kdo příjde o svého milovaného a věrného přítele. Proto jsme na nic nečekali a i přes chvilkový odpor prarodičů (zhruba do té doby, než Hollunku uviděli na fotce) jsme jim pořídili malé, střeštěné štěňátko jménem Hollunka. Jenže Hollunce po chvíli bylo smutno a svou energii potřebovala s někým vybít, tak přišel další nápad pořídit si další fenečku. A jak se to tak občas stává někdy si vás pejsek najde sám a tak se to stalo i v tomto případě. Bettynka si získala prarodiče nejen svou krásou, ale i dobrým srdcem a dnes je již vyrovnaným a skvělým společníkem.
V září 2012 jsme nečekaně přišli o Britušku. Celý život nedávala žádné nemoci či zdravotní potíže najevo a tak jsme do posledních chvil ani netušili, že se něco děje. Celý život s Brituškou byl krásný.
V půli září 2012 nám také přišla schválená chovatelská stanice s názvem z Údolí květin. Jistě každého napadne proč zrovna tento název? Je to úplně jednoduché. Chtěla jsem český název, který pro mě bude mít nějaký hlubší význam, což myslím, že se mi povedlo. Původní impuls k tomuto názvu vznikl při četbě knihy o indiánech, kde byl šaman, kterému řikali "ten co přišel z údolí květin".
5.9.2012 jsme nakryli naší Zorrunku. Po narození štěňátek bylo jasné, že doma jistě jeden jedinec zůstane. Já jsem zprvu váhala ve výběru pohlaví, ale čím starší štěňátka byla, tím jasnější bylo, že černobílá kulička Emánek zůstane doma.
Mamky velkou láskou od počátku byl Ozzáček, ale vše nakonec dopadlo úplně jinak. Naší smečku jsme rozšířili ještě o jednu členku a to o Marušku.