O border koliích:
Standard plemene:
Standard určuje vzhled a charakter border kolie.
Země původu: Velká Británie
Použití: Ovčácký pes
Klasifikace FCI: Skupina 1 - Psi ovčáci a honáčtí (kromě psů švýcarských salašnických) -> Sekce 1 – Ovčáci -> S pracovní zkouškou
Celkový vzhled: Pes dobrých proporcí a ladných rysů ukazujících kvalitu, půvab a dokonalou vyváženost, které ve spojení s dostatečnou tělesnou stavbou demonstrují jeho výkonnost. Sklon k robustnosti i k přílišné lehkosti je nežádoucí.
Důležité proporce:
Délka čenichu a mozkovny je přibližně stejná.
Délka těla je mírně větší, než je výška v kohoutku.
Povaha:
Vytrvalý ovčácký pes k tvrdé práci u stáda, výborně ovladatelný. Živý, pozorný, poslušný a inteligentní. Nesmí být ani nervózní ani agresivní.
Hlava:
- Lebka: Dosti široká, týlní hrbol nevýrazný.
- Stop: Velmi výrazný.
- Nos: Nos černý, u hnědých a čokoládově zbarvených jedinců smí být hnědý. U modrých psů by měl být břidlicové barvy. Dobře vyvinuté nosní dírky.
- Čenich: Čenich se směrem k nosu zužuje, je středně krátký a silný.
- Čelisti/zuby: Silné zuby a čelisti s dokonalým pravidelným a úplným nůžkovým skusem. To znamená, že řezáky horní čelisti těsně přesahují řezáky spodní čelisti, přičemž jsou vsazeny kolmo do čelisti.
- Líce: Líce nejsou ani plné, ani zaoblené.
- Oči: Posazené daleko od sebe, oválného tvaru, středně velké. Barva hnědá, jen u merle zbarvených psů mohou být jedno nebo obě oči zcela, nebo částečně modré. Jemný, bystrý, pozorný a inteligentní výraz.
- Uši: Středně velké a středně silné, nasazené dostatečně daleko od sebe. Jsou neseny vztyčeně nebo polovztyčeně. Při naslouchání jsou výrazně pohyblivé.
Krk: Dobré délky, silný a svalnatý, mírně klenutý a rozšiřující se směrem k lopatkám.
Trup: Atletický vzhled. Mírně delší, než je výška v kohoutku.
- Bedra: Široká a svalnatá, ne však vystouplá.
- Hrudník: Hluboký a poměrně široký s dobře klenutými žebry.
Ocas: Středně dlouhý, svým posledním obratlem dosahující minimálně k hleznu. Je nízko nasazený, dobře osrstěný, směrem ke špičce se stáčí vzhůru a doplňuje tak ladnou linii a vyváženost psa.
Při vzrušení může být vztyčen, nikdy však není nesen nad hřbetem.
Končetiny:
Přední část těla: Hrudní končetiny jsou při pohledu zpředu rovnoběžné. Kosti jsou pevné, ne však mohutné.
- Lopatky: Uloženy vzad.
- Lokty: Přiléhají k tělu.
- Zápěstí: Při pohledu z boku mírně šikmé.
- Přední tlapky: Oválného tvaru s vysokými polštářky, pevné a dobře stavěné. Prsty klenuté a těsně navzájem přiléhající. Drápky krátké a silné.
Zadní část těla: Široká a svalnatá v profilu ladně přecházející k nasazení ocasu.
- Stehna: dlouhá, silná a svalnatá.
- Kolena: Dobře zaúhlená.
- Hlezení kloub: Pevný, hluboce uložený.
- Zápěstí: Od hlezna k zemi jsou zadní nohy stavěny z pevných při pohledu zezadu rovnoběžných kostí.
- Zadní tlapky: Oválného tvaru s vysokými polštářky, pevné a dobře stavěné. Prsty klenuté a těsně navzájem přiléhající. Drápky krátké a silné.
Chůze/Pohyb: Volný, plynulý a neúnavný. Nízko zvedané tlapky vzbuzují dojem, že je pes schopen pohybovat se nenápadně a velmi rychle.
Srst:
Osrstění: Dvě varianty: Středně dlouhé a Krátké.
U obou variant je krycí srst hustá a střední textury s měkkou a hustou podsadou, která vytváří výbornou ochranu proti povětrnostním vlivům. U středně dlouhé varianty vytváří bohatá srst hřívu, kalhoty a prapor. V obličejové části, na uších, na hrudních končetinách (s výjimkou praporců) a na pánevních končetinách od hlezen k zemi má být srst krátká a hladká.
Barva: Dovoleno je množství barev (viz.níže), přičemž nikdy nesmí převládat bílá.
Výška:
ideální výška v kohoutku:
- psi - 53 cm (21palců)
- feny - o něco menší než psi
Vady:
Každá odchylka od výše uvedených požadavků musí být považována za vadu a posouzení její závažnosti musí být přímo úměrná stupni odchylky, jejímu vlivu na zdravá a pohodu psa a na jeho schopnost vykonávat jeho tradiční práci.
Vyřazující vady:
- agresivní nebo příliš bázlivý jedinec
- z chovu má být vyřazen každý pes, který zřetelně vykazuje abnormality fyzické nebo v chování
Poznámka: Psi mají mít dvě zřetelně normální varlata, plně sestouplá v šourku.
Barvy borderek:
Povoleny jsou všechny barvy, pro chovnost nesmí být bílá na více než 50 % těla.
Základní barvy:
▪ Černobílá (čb)
▪ Hnědobílá (hb)
▪ Modrobílá (mb)
▪ Lilabílá (lb)
▪ Australská červená s bílými znaky (ab), v zahraničí ee-Red (černý nos a rezavá srst)
K základní barvě se přiřazuje:
▪ Výše uvedená barva + Merle*
▪ Výše uvedená barva + Sable** (s tmavšími konci pesíků)
▪ Výše uvedená barva s pálením (tzv. tricolor)
▪ Výše uvedená barva s žíháním (brindle)
Kombinace základních barev s více znaky:
▪ Výše uvedená barva + Merle* (s pálením, nebo s žíháním)
▪ Výše uvedená barva + Sable** (s pálením, nebo s žíháním)
Kombinace dvou základních barev:
Seal white (černohnědá s bílými znaky), může být i např. seal white merle
Kombinace bílé s ostatním zbarvením
Bílo......... (tj. se znakem „xy“, rozumí se bílá na více než 50 % těla a navíc mimo irský vzor).
Poznámky:
Černá, hnědá, modrá, lila a australská červená bez bílých znaků se vyskytuje opravdu velmi výjimečně.
*Merle k černé přísluší - blue merle, k hnědé - red merle, k modré - slate merle (břidlicová), k lila - lila merle, k australské červené - australská červená merle. Bude lepší uvádět toto vžité označení, než „Výše uvedená barva + Merle“.
**Sable: může být dark sable, sedlová sable, zlatá sable, modrá sable. I když jde o naprosto rozdílné barvy, stačí, když chovatel uvede jen SABLE.
Převažující bílá: jedinci tohoto zbarvení nejsou při bonitaci zařazeni do chovu. Někdy se stává, že při dospívání se poměr mezi tmavou a bílou změní, ale to lze v PP po bonitaci změnit. Bílá hlava má jiný gen pro zbarvení chlupů než na těle. Do 50% bílé barvy se počítá POUZE barva na těle.
Tečkování (Ticking): se zapisuje pouze při bonitaci, může se vyskytovat u všech barevných variant.
|
|
Gunpowder Zorra HH - tricolor = černobílá s pálením
|
|
Belgie Bolkovský dvůr - černobílá s vločkováním |
Archie Ballarat - tricolor s vločkováním
|
|
Armenian Blue Banataj Wind - modrobílá
|
Artuš od Betlémské pastviny - modrobílá s pálením Aleluya Dzifo Wallachian Kingdom - modrobílá s pálením
|
|
lilabílá
|
Jeffija of Maranns Home - ee - Red
|
|
Be my Dream Unique Forever - hnědobílá |
Hestii Grant Bohemia Alke - hnědobílá s pálením
|
|
Jingle Bell z Černobílých - red merle
|
Blessed Borders God Bless - red merle s pálením |
|
Grand Ch.,Etual Enigma z Černobílých - blue merle
|
Athos Deabei - blue merle s pálením |
|
Engina Fitmin - sable |
Eventually Eowyn - žíhaná |
Nemoci borderek:
PRA - Progressive Retinal Atrophy:
Při onemocnění touto nemocí dochází k odumírání světločivých buněk vystílajících oční kouli. PRA je podobně jako CEA dědičné onemocnění. Jelikož pro tuto nemoc nejsou zatím k dispozici testy DNA, je nutné každého chovného jedince pravidelně klinicky vyšetřovat na specializovaném pracovišti.
Četnost vyšetření :
- pes - každé 2 roky
- fena - každé 3 roky
CEA - Collie Eye Anomaly:
Za zkratkou CEA se skrývá onemocnění očí psů Collie Eye Anomaly čili Anomálie oka kólií. Toto dědičné onemocnění vyvolává defekt zadní stěny oční koule (bulbus oculi). Choroba se projevuje již v raném věku psa a je bohužel nevyléčitelná.
K poškození oka dochází už během vývoje plodu v těle feny. Odchylky ve vývoji oční koule štěněte jsou patrné již třicátý den březosti. Tkáně vyvíjejícího se oka mohou být zasaženy poruchou různou měrou, a proto se u štěňat po narození střetáváme s chorobou CEA ve dvou základních formách - střední a těžké.
Na chorobu CEA již existují genetické testy.
TNS - Trapped Neutrophil Syndrome:
TNS, nebo-li dědičná neutropénie je onemocnění postihující border collie. Dochází při něm ke smrtelnému selhání imunitního systému. Při onemocnění TNS dochází k narušení funkce nejpočetnější skupiny bílých krvinek - tzv. neutrofylů. Při poklesu bílých krvinek v krvi pod normální hodnotu onemocní zvíře tzv. Neutropénií. To znamená, že neutrofily, které se vytvořily v kostní dřeni se nemohou dostat z dřeně do krve a postižený jedinec tudíž nemůže čelit infekci, která v těle propukla. TNS se projevuje již záhy ve štěněčím věku a procento úmrtnosti je vysoké.
CL (NCL) - Neuronal Ceroid Lipofuscinosis:
Neuronální ceroid lipofuscinoses (NCLs), také známý jako Batten onemocnění jsou skupinou neurodegenerativních onemocnění. Jsou považovány za nejvíce obyčejný neurogenetických skladování onemocnění s prevalencí 1: 12.500 v některých populacích. Jsou spojeny s variabilní ještě progresivní symptomy, včetně záchvatů, demence, ztráta zraku, a / nebo mozkové atrofie
MDR1 - Multidrug Resistance Gene:
Mutace v psím MDR1 genu (multidrug resistence gene) je spojována s přecitlivělostí na určité léky.
Zavedení nových antiparazitik v roce 1980 odhalilo existenci mutace v genu MDR1 psů, která způsobuje náchylnost zvířete k potenciálně smrtelné neurotoxicitě . Při výběru léků pro psy s defektem MDR1 je nezbytné věnovat zvýšenou pozornost složení léčiv. Zejména je třeba se vyhnout látkám:
- Acepromazine, Butorphanol, Doramectin, Doxorubicin, Ivermectin, Loperamide,Milbemycin,Moxidectin,Selamectin,Vinblastine,Vincristine,
... výzkum v této oblasti neustále pokračuje, seznam rizikových látek roste.
Vyjmenované léky jsou běžně používány při léčbě psů . Jsou-li podány zvířeti s poruchou v MDR1 genu, mohou způsobit neočekávanou neurotoxickou reakci. Např. je-li zvířeti s homozygotně mutovaným MDR1 genem podán ivermectin (antiparazitikum) lze pozorovat poruchy pohybu a koordinace, chvění, zvracení, dezorientaci, v krajním případě může dojít až ke smrti zvířete. Vada genu pochází zřejmě z jedné rodové mutace a rozšířila se.
Největší výskyt postižených jedinců je u kolií (33%), šeltií (5,7%) a australských ovčáků (6,9%) . Přecitlivělost na ivermectin je děděna recesivně. Jedinec musí zdědit mutovanou alelu od obou rodičů, aby se porucha projevila. Přenašeči mutované alely (jedinci s jednou alelou zdravou a jednou alelou mutovanou), kteří jsou klinicky zdraví, mohou mutaci v MDR1 genu přenášet na potomstvo. Proto by měli být přenašeči mutované alely rozpoznáni a následně kříženi pouze s jedinci bez defektu MDR1 genu.
Genetický test spolehlivě a rychle odhalí případný defekt v MDR1 genu. K vyšetření stačí malý vzorek krve nebo stěr sliznice ústní dutiny, které snadno provede každý chovatel.
DKK - Dysplazie kyčelního kloubu, DLK - Dysplazie loketního kloubu:
Labradoři stejně jako většina jiných větších a těžších plemen poměrně často trpí dysplazií kyčelních (DKK) a loketních (DLK) kloubů. Zjednodušeně řečeno, u DKK jde o vadné utváření jamky kyčelního kloubu a následný vznik artrózy, u DLK jde vlastně o několik odlišných diagnóz, souhrnně označovaných jako dysplazie lokte.
DKK je v podstatě neléčitelná, vzniku a projevům artrózy lze jen do jisté míry zabránit nebo její nástup a příznaky zmírnit kvalitní stravou, podáváním vhodných chondroprotektiv a především vhodnou rehabilitací. Dysplastický pes, který je vhodně a přiměřeně zatěžován (plavání a chůze - klus po měkkém povrchu) a v důsledku toho správně nasvalen, může prožít naprosto normální život bez pohybových omezení a bez bolesti. Příkladem toho je např. naše Sali. Považuji ale za nutné upozornit, že projevy DKK a to i různých stupňů, jsou u jednotlivých psů velmi individuální a zcela jistě zde hraje roli více faktorů, které zatím neznáme. Proto někteří psi bez obtíží chodí na "čtyřkách" a jiní kulhají a trpí bolestmi na "dvojkách". Jsou psi s těžkým stupněm dysplazie, na nichž by nikdo nic nepoznal, nebýt vyhodnoceného snímku. Proč tomu tak je, nikdo neví a můžeme se jen dohadovat.
Oproti tomu dysplazie lokte se ve většině případů projevuje velmi brzy, již u štěňat v období největšího růstu, tj. ve věku okolo 4-7 měsíců, většinou silným kulháním, bolestivostí, popř. anomáliemi v postavení předních končetin. Podezřelé je i to, když je malé štěně abnormálně klidné, neběhá, nemá snahu hrát si s ostatními. Znám pejska, který byl takový a majitelé se domnívali, že je prostě líný - stále se pohyboval mimochodem, když už se jednou za čas rozběhl, šel rovnou do cvalu - nikdy neklusal. V 7 měsících začal silně kulhat a diagnostikována byla oboustranná těžká DLK.
DLK je řešitelná operací. Existuje ale i konzervativní léčba, se kterou mají někteří chovatelé výborné zkušenosti a postižený pes i jeho majitel se při této alternativě vyhne náročnému, nepříjemnému výkonu i dlouhé rekonvalescenci.
Zatímco dysplazie kyčelního kloubu se v ČR už řadu let sleduje a její vyhodnocení je jednou z podmínek pro zařazení do chovu (připouští se maximálně stupeň 2), snímkování loktů zatím nebylo v chovatelských klubech zavedeno jako povinnost a je proto jen na zodpovědnosti jednotlivých chovatelů, zda lokty u svých chovných jedinců nechávají vyšetřit, nebo ne.
Glaukom:
Súčasťou zdravého oka je okrem iných štruktúr aj komorový mok. Jeho hlavnou funkciou je udržovať stály vnútroočný tlak a tým aj tvar, veľkosť a tvrdosť oka. Za normálnych okolností je produkcia moku konštantná a je v rovnováhe s jeho odtokom. Ak je z nejakého dôvodu tvorba moku vyššia než jeho odtok, vnútroočný tlak sa zvyšuje a vzniká glaukom.
Glaukom je jednou z najčastejších príčin nezvratného poškodenia zraku u psov, pri ktorom dochádza k charakteristickému štrukturálnemu poškodeniu zrakového nervu a odumretiu gangliových buniek sietnice a následne k slepote. Klasifikácia glaukomu može byt rôzna, najčastejšie sa delí na primárny (väčšinou dedične podmienený) a sekundárny (vzniká v dôsledku iného poškodenia oka-napr. úraz, luxácia šošovky, nádor a i.), potom tiež podľa iridokorneálneho úhlu (uhol medzi dúhovkou, rohovkou a belmom) na glaukom s otvoreným a uzavretým úhlom a podľa dĺžky trvania na glaukom akútny, subakútny a chronický.
OCD (Osteochondróza - osteochondrosis disecans):
Disekující osteochondróza, označována zkratkou OCD, je onemocnění vyskytující se převážně u rostoucích psů velkých plemen.
Jedná se o onemocnění chrupavek na kloubních plochách dlouhých kostí.
Mechanismus vzniku OCD:
Na vzniku osteochondrózy se podílí více faktorů - dědičnost, plemenná predispozice, rychlost růstu i výživa. Na inkriminovaných místech, tj. na chrupavkách kloubních ploch dlouhých kostí, dochází vlivem jmenovaných faktorů k zesílení chrupavky, k nedostatečnému spojení s pod ní ležící kostí, a tím také k narušení krevního zásobení a výživy a následné nekrotizaci (odumření). Odumřelá část chrupavky se může vlivem pohybu kloubu a nárazu při skocích apod. odloučit v podobě šupiny do kloubní dutiny, kde působí jako cizí těleso a způsobuje bolestivost, nestabilitu kloubu a časem vznik artrózu. Někdy dochází k mineralizaci úlomku a defekt je na rentgenových snímcích dobře patrný jako tzv. kloubní myška. V ostatních případech vidíme na RTG snímku oploštění hlavice nebo tmavý defekt.
Výskyt OCD a projevy:
Nejčastěji postiženým koubem je kloub ramenní, dále kolenní, loketní a hlezenní. OCD je velmi často provázena jen mírným nebo intermitentním kulháním, které se projevuje střídáním období výraznějšího kulhání s obdobím, kdy zvíře vůbec nekulhá. To je způsobeno změnami polohy chrupavčité šupiny v kloubu. Kulhání většinou zesílí až v pozdějším věku vlivem následných artrotických změn.
Řešení:
V časných stadiích, kdy je OCD diagnostikována rentgenologicky bez klinických příznaků, je možné pokusit se o konzervativní řešení. Spočívá v pohybovém klidu na 4-6 týdnů, podávání chondroprotektiv a energeticky chudé dietě. Častěji je ale nutné přistoupit k chirurgickému řešení, v podstatě u všech jedinců starších 7 měsíců. Chirurgický zákrok spočívá v odstranění změněné chrupavky, případně v oživení tkáně pod defektem navrtáním, čímž se způsobí krvácení a dojde tak k rychlejšímu hojení a k vyplnění defektu fibrózní chrupavkou.
Prevence:
Majitel zvířete může také ovlivnit výskyt tohoto onemocnění a to především výživou. Bylo prokázáno, že častěji se objevuje u psů, kteří jsou v období růstu krmeni ad libitum, škodlivý je hlavně vysoký přísun energie a velké množství vápníku v krmivu. Dbejte tedy na to, aby především štěňata velkých a obřích plemen dostávala granule specielně pro ně vyvinutá, nepřekračujte určené dávkování a samovolně nedoplňujte vápník.
zrdroj: www.vetcentrum.cz
Zajímavé články:
Border collie versus agility
Když to není Border collie, je to jenom pes.
Toto prohlášení, které pochopitelně zlobí majitele jiných plemen, nese v sobě hodně pravdy. Border collie jsou skutečně mimořádné. Tento středně velký ovčácký pes pochází z Velké Británie, jeho chov a Plemennou knihu po mnoho let zajišťovala pro ten účel založená mezinárodní organizace pro chov ovčáckých psů ISDS, která funguje dodnes. Až do roku 1976 nebyla border collie exteriérově popsána, protože chovatele nechtěli dopustit, aby vzhled převýšil nad pracovními schopnostmi a povahou, proto nebyla uznána mezinárodními kynologickými organizacemi Kennel Cup a FCI a její výskyt mimo domovinu byl velmi řídký. Hlavním cílem chovatelů, chovajících border collie registrované u ISDS, byl a je chov takových jedinců, kteří si zachovávají ty nejdůležitější vlastnosti border collií, pro které jsou století šlechtěny a chovány. Především to jsou vynikající pracovní schopnosti, díky nimž je border collie považována za nejlepšího ovčáckého psa na světě. Tyto pracovní schopnosti jsou souborem instinktivních vloh a povahových vlastností, které je potřeba v chovu upevňovat, jsou duševním bohatstvím, které je třeba chránit. Díky této historii a působení ISDS, lze ještě i dnes najít skutečné border collie se svými prapůvodními schopnostmi a ochotou pracovat. A pro tyto vlastnosti plně stojím za titulním prohlášením a doufám, že border collie nikdy nepotká osud řady dalších plemen, které vlivem špatně řízeného a moderní době podléhajícího chovu přišly jak o své vrozené vlastnosti, tak i pro tvrdou práci léty chovu dokonale přizpůsobený exteriér.
Vzhledem k výše zmíněnému se u nás, ještě před pouhými deseti lety, border collie řadily mezi málopočetná plemena a tetovací čísla narozených štěňat sotva překročila hodnotu čtyři sta. Nyní, po deseti letech, je to velmi často nejpočetnější rasa nejen v nejrůznějších sportovních disciplínách, ale dokonce i na výstavách. Předváděním těchto psů na exteriérových soutěžích a honbou za jejich tituly se bohužel zcela naplnily obavy původních chovatelů. Pořadová čísla přidělována dnes narozeným borderkám u nás vysoce převyšují počet pět tisíc. O takto monstrózní popularizaci plemene se zcela určitě velkou měrou zasloužil i rychle se rozvíjející mladý kynologický sport – agility.
Mám-li představit border collii ve vztahu k agility, pak zřejmě nosím tak trochu dříví do lesa. Snad každý, kdo jen letmo nakouknul pod pokličku tomuto kynologickému fenoménu posledních let, by mohl border collie přehlédnout jen stěží. Jsou v naprosté a zcela drtivé převaze na startovních listinách a samozřejmě také na stupních vítězů. Mnozí majitelé jiných psích ras si hromadně pořizují tyto inteligentní psí sportovce a doufají, že s nimi budou moci lépe konkurovat svým soupeřům. A pohled na úspěchy border collií v celosvětovém měřítku jim rozhodně dává za pravdu. V agility kategorie Large mohou s borderkami směle soupeřit snad jen belgičtí ovčáci, kteří však možná pro svou specifickou povahu, velikost a dojem, který na první pohled vzbuzují, zde nepatří k příliš početným plemenům.
Border collie je pro agility i život mimo něj zdá se naprosto ideální pes. Středně velká, mimořádně inteligentní, pohotová a vytrvalá, stále připravena plnit přání svého pána. Tak to jistě vnímá velká část zkušené kynologické veřejnosti a stejně tak i nováčků, kteří při zvažování, které plemeno si pro agilitní sport vybrat – sáhnou po tom nejlepším – po borderce. Před časem jsem četla článek zabývající se vzrůstající popularitou tohoto plemene s výstižným názvem – Border collie, pes snů nebo noční můra? Německá autorka se zamýšlela nad postavením borderky v současné době, border collie odpovídající standardu je tvrdý a houževnatý pracovní pes, s velmi silnou genetickou výbavou pro pasení zvířat. Jenže pro toto jejich pravé poslání je dnes chová už jen hrstka majitelů. Rozhodně to však není pes domácí, v což mnozí lidé doufají a někdy také nezodpovědní chovatelé tvrdí. Nezaměstnaná, nudící se, či nedostatečně vychovaná border collie se pak stává hotovým prokletím pro svého majitele i celé okolí. Nadpis článku přesně vystihuje nejzákladnější podstatu tohoto chytrého a charismatického psíka. Border collie může být stejně dobře splněným snem, jako velkým zklamáním, záleží na tom, zda pochopíme povahu a založení tohoto skutečně mimořádně inteligentního psa a dokážeme se podle toho chovat.
Než si pořídíme pro své agility border collii měli bychom si uvědomit, že naše štěně je potomek ovčáckých psů, kteří po celé dny pracovali u ovcí a řadu situací zde museli řešit zcela samostatně. Ke svému pánovi chovali obrovský respekt, díky kterému byli ochotni podřídit se povelům a přáním ovčáka i když to znamenalo ovládnout své silné genetické vlohy pro lov zvěře. Border collie jsou náruživí lovci, díky po století upevňované vstřícné povaze, však závěrečnou fázi lovu – polapení kořisti, přenechají člověku. Nováčci v kynologii často podcení první příznaky loveckého instinktu, které se u malého štěněte projeví a následně pak po mnoho let zápasí s problémy typu nekontrolovatelného pronásledování všeho, co se pohne – ptáků, zvěře, cyklistů, ale i s dalšími potížemi s nedostatkem disciplíny úzce souvisejícími, například s odložením na startu. Pro border collie je typické, že se velmi snadno učí. Stejně rychle jako se učí všechno, co považujeme za užitečné, se bohužel učí také to, co není příliš výhodné pro náš společný život se psem či sportovní kariéru. Jakmile borderka vyzkouší něco, co jí přináší potěšení, velmi těžko se své radosti vzdává. Dokáže být v takové situaci skutečně tím nejtvrdohlavějším psem na světě. Majitel border collie proto musí být neustále ve střehu a hned v zárodku utlumit jakékoli nežádoucí chování, které náš pejsek vyzkouší a navrhnout mu jinou vhodnou alternativu. Ve výchově a výcviku není radno dopouštět se velkých chyb a omylů. Chytré a citlivé border collii pak může trvat skutečně velmi dlouho, než nám naše poklesky odpustí. Je důležité vědět, že border collie velmi těžko snáší hrubé zacházení. Samozřejmě existují řídké výjimky, ale v zásadě platí, že tento pes k vám bude vzhlížet pouze tehdy, bude-li mít k tomu opravdu důvod, budete-li mu skutečnou autoritou. Proto bývá často problematické, když neznalí rodiče pod dojmem shlédnutého filmu, či po návštěvě nějaké kynologické akce pořídí border collii malému dítěti. Dítě jen zřídka dokáže svou inteligencí i postavením v rodině border collii stačit a splnit tak výše zmíněnou podmínku. Toto plemeno navíc vyžaduje pevnou, důslednou a laskavou ruku při výchově. Agilitní běh sehraného týmu působí na první pohled jako velmi snadná záležitost. Border collie ale díky své nevšední vnímavosti a pohotovosti reakcí vyžadují na parkúru naprosto precizní vedení. I s touto situací mohou mít malé děti potíže. Z těchto důvodů nedoporučuji pořizovat příliš malým dětem pro agilitní sport border collii, rozhodně se toto soužití neobejde bez silné asistence dospělé osoby.
Tyto obecné znalosti specifických projevů border collie nám mohou být velmi užitečné i v agilitním výcviku. Borderka se docela snadno motivuje, většinou radostně a s plným nasazením pracuje prakticky bez nároku na jakoukoli odměnu, jen pro potěšení ze společné činnosti. To je jedna z úžasných vlastností tohoto v současnosti tolik populárního psa. Bohužel poměrně často je právě tato ochota pracovat dosti necitlivě zneužívána. Rutinovaný handler, který má zkušenosti s jinými rasami psů, dokáže ocenit ochotu k učení a rychlé pokroky, které s borderkou dosahuje a umí odhadnout rozumný objem práce na parkúru. Začátečníci však mívají sklon své snaživé zvíře přetěžovat a mnohdy také odbývají či úplně vynechávají odměny. Je poměrně snadné border collii přivést na pokraj sil, přesněji uštvat. Hranice, kdy k takové situaci může dojít, je velmi tenká. Border collie totiž vydrží skutečně hodně a nezkušený člověk nemusí rozpoznat, že katastrofa je již na dosah. Dopouští-li se psovod neustále chyb ve vedení a k tomu ještě dává psovi najevo, že s jeho prací není spokojen, může se stát, že se citlivá border collie psychicky zhroutí. Dokonce i workholika, jakým border collie jsou, můžeme v důsledku špatného systému výcviku či přetrénování zlomit na tolik, že ztratí o agility a spolupráci s člověkem zájem. Je tedy velmi důležité, aby každý krok ve výchově, výcviku, a samozřejmě také na parkúru měl psovod skutečně precizně domyšlený a aby si byl vědom, že i nasazení pro práci a životní síla border collie mají své limity.
Výsledkové statistiky nejrůznějších psích sportů jasně dokazují, že border collii lze považovat za dobrý recept na úspěch. Nicméně pokládám za skutečně velkou chybu, když je tento cíl jediným důvodem pro pořízení borderčího štěněte. Život není jen agilitní běh, čas strávený na parkúru je pouhým zlomkem toho, co s naším psem zažijeme během společných let. Vyhrávat chce každý, ale border collie se nehodí pro každého. Nelze zapomenout na povzdech chorvatského trenéra, závodníka a chovatele tohoto plemene Alena Marekoviče. Na svých seminářích po celém světě vidí border collie, které svého pána respektují pouze na parkúru. Pár metrů od něj se z nich stávají neovladatelná a mnohdy i agresivní zvířata. To je smutný důsledek prosté honby za výsledkem, kdy chytrým border colliím je nabízeno jediné vyžití, jediná zábava, jediný kontakt – na trati mezi překážkami. Majitelé těchto vpravdě fenomenálních zvířat by měli své psí partnery chtít pochopit, poznat jejich prapůvodní poslání, jejich charakteristické vlastnosti, dát jim co potřebují a cítit k nim dostatečný respekt. Vždyť právě díky souboru mimořádných vlastností, které britští chovatelé dali border colliím do vínku, se dnes můžeme radovat z přítomnosti tak nesmírně inteligentního a talentovaného psa, jakým border collie jsou.
Autorkou je Irena Kochová – 8.1.2013
Zdroje:
Za fotky k odstavci o barvách děkuji všem majitelům, od kterých jsem dostala svolení. Odkaz na jejich web po kliknutí na jméno psa.
Některé barvy psů jsem v ČR nenašla. Jedinci jsou zahraniční, ze stránek anadune.com